Učit děti distanční online formou je cesta mnoha objevů. Nejsem zrovna technický typ, ale s webkamerou, mikrofonem a vším ostatním příslušenstvím potřebným k realizaci audiovizuálního přenosu (či “videokonference”, jak se dnes užívá) si dovedu jakžtakž poradit. Jak ale řešit situaci, kdy vám žákyně “hackne” počítač, jak jsem se přibližně nanosekundu mylně, ale zato s hrůzou ve tváři domníval?

Nevím, jak se to v pondělí 2. listopadu 2020 Johance Veselé povedlo, ale chvíli jsem měl pocit (a zřejmě nejen já), že jsme se i s výtvarkou ocitli v Matrixu. A jak to celé dopadlo?

Nakonec jsme se z výletu po kyberprostoru vrátili zpět do třídy – tedy alespoň do té virtuální. Při vzpomínce na to se mi hlava “točí” ještě teď (i když čistě z fabulačních důvodů samozřejmě trochu přeháním 😀 )… Nezbývá než doufat, že i na toto období nařízení, zákazů, odloučení a omezení budeme brzy vzpomínat jen jako na krátký “úlet” a že se brzy budeme moct vrátit do svých tříd – tedy ideálně do těch skutečných. 🙂

Jmenný seznam členů našeho kyber-výletu, seřazený abecedně: Karešová Kateřina, Novotný Zbyněk, Stuchlíková Anna, Špicarová Anežka, Veselá Johanka.