V tomto případě by se spíše slušelo říci „to nejtěžší nakonec“. Když se žákům něco slíbí, tak se to má splnit. Již rok slibuji žákům, že si vytvoří vlastní mozaiku. Konečně na to došlo, avšak ze dvou dnů se stal měsíc. Ještě v den vysvědčení několik žáků dokončovalo mozaikový obraz.
Samozřejmě jsme si nevybrali tu nejjednodušší cestu – nakoupit již nařezané kamínky v obchodě a lepit je silikonovým lepidlem. My jsme pracovali jako skuteční mozaikáři. Nejdříve jsme si natloukli – ne koleno, ale keramické a skleněné kachle na malé kusy, poté si je sestavili do obrazců buď na květináč, nebo na polystyren a mohlo se začít lepit. Po zaschnutí se celá mozaika ještě musela vyspárovat, vyčistit a vyleštit. Výhoda tohoto tvůrčího přístupu je veliká, mozaika i květináče mohou být celý rok venku a nic se jim nestane. Tak ať se vaše díla líbí, milé kolegyně a milí kolegové!
Foto zde: Mozaika I;  Mozaika II