Představte si, že na vlakovém nádraží naleznete opuštěný kufr, ke kterému se nikdo nehlásí. Vypadá jako zavazadlo ze začátku minulého století – takové, jaké se už dávno nevyrábí. Kufr je zamčený, ale uvnitř drnčí a rachotí jakýsi tajemný obsah. Co je v něm a komu patří? 

Je oním neznámým majitelem kouzelník, opravář hraček nebo provozovatel hotelu pro plyšáky? Ztratil ho milovník květin, sběratel motýlů nebo pěstitel kaktusů? Obsahuje sbírku čtenáře dětských knížek, luštitele hlavolamů nebo prchajícího bankovního lupiče? Otázek je mnoho, ale klíče ke kufru chybí. 

I přesto, že ho nelze otevřít, nejsme ani trochu bezradní. Rozhodneme se totiž odemknout brány vlastní obrazotvornosti a nechat jimi proudit nápady tak živelně, jako plyne voda korytem nespoutané řeky. Jen pozor, ať se neutopíme! Vyberme si jen jednu myšlenku a nechme se jí unášet jako na lodi…

Při kreslení zamčeného kufru si zcela bezděčně natrénujeme stavbu krychle a od pana učitele se dozvíme něco o dvoubodové perspektivě. Jakmile je kresba kufru tak nějak správně umístěna na papíře formátu A2, přijde ta zábavnější část práce: Přimyslíme si otevřené víko a dovnitř zavazadla namalujeme obsah tak bizarní, jako jsou naše nejtajnější sny. Nebo jde o sny a záliby neznámých majitelů kufru? 

To my jsme těmi majiteli! Končiny, kterými jsme se toulali, byly “jen” krajinou naší vlastní fantazie… Prostor v našich hlavách je totiž stejně záhadný a neprobádaný jako nezměrný vesmír nad nimi. Jestlipak by se také vešel do nějakého nevýslovně velkého kufru? Kdoví…

Fotky našich „Ztracených kufrů“ naleznete v přiložené fotogalerii.