Absolventský koncert je považován za vyvrcholení práce celé ZUŠky za celý školní rok. A samozřejmě, především završení studia absolventů prvního či druhého stupně. Na koncertě se představí vždy ti nejlepší, kteří „unesou“ vystoupit na velkém pódiu, kteří mají pečlivě nastudovanou náročnou skladbu a chtějí předvést, co se za uplynulé období naučili. Učitelé v zákulisí slzí, když si představí svého svěřence, jak ještě před pár lety neovládal ze hry téměř nic, a nyní suverénně hraje před plným hledištěm (letos samozřejmě jen z poloviny plným) například Dvořákovu Humoresku. Vidí toho malého kluka či malou holku, jak sotva nese na zádech velkou kytaru. Vzpomene si i na chvíle, kdy to „nějak“ něšlo dál, žáčkovi se nechtělo cvičit a občas bylo potřeba mu domluvit nebo podpořit v rozhodnutí s hraním pokračovat.

Letošní absolventi i jejich učitelé to neměli vůbec jednoduché. Od poloviny října museli přejít na distanční výuku, krátce se viděli před Vánoci a hned po nich opět hup před monitor. I když se všichni snažili a vymýšleli různé metody distanční výuky, poslechy, nahrávky atd., vzájemná okamžitá interakce je základem výuky hry na hudební nástroj a osobní přístup žádná technika nenahradí. Nemluvě už ani o tom, že velkému vystoupení musí předcházet řada menších, kdy se repertoár takzvaně ohrává a usazuje a kdy se žák učí poradit si s trémou. Také se zákonitě projeví problematická místa, se kterými se musí dál pracovat, aby výkon na velkém koncertu byl co nejlepší. Tak tohle všechno letos být nemohlo a jsme nakonec rádi, že jsme mohli uskutečnit samotný absolventský koncert.

Všichni jsme cítili slavnostní atmosféru a výjimečnost chvíle, po tak dlouhé době opět živý koncert!!! I když byl počet návštěvníků omezen, sál byl příjemně z poloviny zaplněn a absolventi byli za svá velice pěkná vystoupení oceněni živým potleskem. Všichni doufáme, že už mezi sebou nebudeme nuceni udržovat distanc a v novém školním roce nás čekají jen samé krásné zážitky.