Po období odloučení, izolace a jiných zkoušek přišla doba rozestupů, mytí rukou a nošení roušek. Rozhodli jsme se, že se nebudeme šatit jen jimi a že nebudeme jen „obětmi“ okolností a změn, ale že do té „jízdy na horské dráze“ vstoupíme aktivně – třeba jen samostatnou volbou toho, co nosit na svém vlastním triku. Poslední měsíc školního roku jsme tedy věnovali práci s light padem a textilními barvami a bez jakýchkoli dalších triků jsme vymysleli svůj vlastní „trikový“ design (resp. návrh na triko). Zajímá vás náš „tajný recept“? Tak tedy:

Nejdříve jsme si tužkou nakreslili vhodný motiv (nejčastěji již zažitého brouka), který jsme následně zvýraznili černým permanentním fixem. Poté jsme „nažhavili“ light pad – novou „hračku“ našeho výtvarného oboru (užívanou běžně ilustrátory, grafiky a tatéry) – a svou kresbu přenesli pomocí jiného černého fixu (tentokrát textilního) na samotné triko. Následovala zábavná práce s barvami, které jsme si rozdělili podle věku a dosažené výtvarné úrovně – i když konečná volba byla jen na dětech.

Dal jsem před ně barvy na textil a barevné textilní fixy s určitým doporučením. Mladší žáci se pak intuitivně chopili fixů (které obecně milují), starší barev (se kterými se většinou již nebojí experimentovat) a nejstarší obě techniky vzájemně kombinovali (jak to bývá pro zkušené výtvarníky typické). 

Úterní skupina starších kluků-mazáků si k tričkám v před-krizovém a před-nouzovém období vyrobila masky ze sádrových obvazů, které jsme nyní „zmalovali“ akrylem. Více než sofistikované entomology pak páni kluci připomínali spíše hrůzu nahánějící „broukodlaky“ a jiné hmyzí mutanty – ale koneckonců proč ne? Byla poslední hodina asi toho nejbláznivějšího školního roku, který jsme kdy zažili, tak proč se s ním nerozloučit tak, abychom zachovali jakousi „stylovou jednotnost“. 🙂

Chcete-li se inspirovat nebo jen pobavit, „mžikněte“ do přiložené fotogalerie. A my už musíme roztáhnout křídla a letět. Školní rok je za námi a léto před námi! Snad si zasloužené prázdniny užijeme a nový školní rok, který nás čeká a do něhož opět přistaneme, bude o poznání normálnější. Hurááá…