Přeskočit na obsah...

Výtvarka v rouškách aneb Mandaly v obraze i na tričku

📅 Zveřejněno: 29. 06. 2020 - 22:12
✒️ Napsal/a: Miloš Šolc

Se zrušením nouzového stavu náš „indiánský desetiboj“, kterého se děti účastnily především prostřednictvím online výuky, rozhodně neskončil, a tak jsme po návratu do školních lavic pokračovali ve výzkumné cestě bojovníků, jejichž hlavním protivníkem už nebyla „korona“, ale čas. Bylo pondělí 18. května 2020 a do konce školního roku nám zbývalo jen šest týdnů. Pokud si ale myslíte, že jsme se protivníkem nechali odradit od dalšího výtvarného experimentování, jste na omylu. A nevzdali jsme se ani šance tvořit zase společná díla.

Naším hlavním námětem se stala mandala, kterou jsme zachytili v kolektivním obraze (a později i na batikovaných tričkách). Každé dítě dostalo na svou vlastní, několikrát denně dezinfikovanou lavici, výseč z kartonu, kterou mělo za úkol posypat přírodninami (semeny bílé fazole, žlutého hrachu, červené čočky apod.). Co linka vedená štětcem namočeným v lepidle, to nový posyp. Na konci hodiny jsme měli v rukou soubor individuálně zpracovaných výsečí, které „kolega Šolc“ slepil do jednoho kolektivního výtvoru - velkoformátové mandaly.

Ve skutečnosti tyto mandaly vznikly celkem tři (dvě v Hořicích a jedna v Cerekvici), ale jen jedna splnila svůj účel „posvátného prostoru propojujícího všechny vesmírné aspekty“ a stala se určitou „komunikační spojnicí“ mezi odloučenými žáky, kteří se do konce školního roku už neměli možnost ve výtvarce sejít. Kvůli nutnosti dodržovat mezi dětmi bezpečnou vzdálenost bylo totiž nezbyné rozdělit nejpočetnější skupinu na dvě poloviny a každou z nich učit jen jednou za dva týdny. Dobře patrné je to možná z fotografií, které byly pořízeny s týdenním odstupem.

Na jedněch fotkách jsou se stejnou mandalou zachyceni žáci z první poloviny třídy, na druhých fotkách žáci z poloviny druhé. Na sobě mají ručně barvená trička, která jsme vytvořili technikou klasické vázané batiky. Třeba je v nich potkáte na vernisáži k výstavě žáků výtvarného oboru, která se bude konat v dubnu příštího školního roku 2020/2021. Anebo ještě letos v létě někde na hřišti, koupališti či u stánku se zmrzlinou :-)

Navštívili jsme Little Monsters

📅 Zveřejněno: 21. 06. 2020 - 21:53
✒️ Napsal/a: Blanka Bihelerová

Krásně nám to vyšlo neb jsme se setkali s paní Ivanou Štenclovou, umělkyní, která zajímavým způsobem vytváří portréty. Nejen, že nám osobně o své tvorbě povídala, ale také přivezla zajímavý materiál, ze kterého se dala vytvořit díla (dokonce i portréty), která korespondovala s díly autorky. Vše zaštiťovala PhDr. Jana Cermanová, která opět dokonale připravila prostředí pro naši tvorbu. Děkujeme a těšíme se na další návštěvy hořické galerie plastik.

Domácí výroba přírodních uhlů pohledem rodiče

📅 Zveřejněno: 14. 05. 2020 - 01:18
✒️ Napsal/a: Miloš Šolc

Po rodinné poradě jsme usoudili, že nikdo z dospělých členů domácnosti nebude udržovat oheň tak dlouhou dobu, aby vznikl uhel z proutků. Podívali jsme se ale do krbu a z minulého grilování zde zbyly dřevěné uhlíky, které krásně posloužily pro výtvarnou činnost. 

Deštivá předpověď nás upozornila, že je na čase konat, dokud nám přeje počasí. (Příliš jsem nechtěla mít uhlíky uvnitř domu.) Elenka tedy zapojila fantazii a na poslední opékání špekáčků, které bylo tématem distančně vyučované výtvarky, si vzpomněla.

Vznikla fotogalerie obrázků malovaných uhlem…

Famfulíková Pavlína

Více viz ZDE.

Když ne z “papíráků”, tak z ohnišť a uhláků

📅 Zveřejněno: 14. 05. 2020 - 00:58
✒️ Napsal/a: Miloš Šolc

Před dvěma týdny - tedy ještě v době, kdy byla papírnictví z důvodu koronavirové krize uzavřená, jsem žákům výtvarného oboru zadal tak trochu dobrodružný, “výrobně zpracovatelský” úkol (viz ZDE). 

Moje prvotní nadšení však brzy vystřídaly pochybnosti a já si začal sypat na hlavu popel - respektive jsem čekal, kdy mi na ni bude nasypán. Vytvořit svépomocí funkční kreslící nástroje totiž vyžaduje nejen notnou dávku odpovědnosti a zápalu (a to v případě pálení vrbových proutků doslova), ale i dostatek času a trpělivosti. A kdo je dnes všechny má? Nehledě na skutečnost, že bez příznivého počasí podobné experimenty nejdou...

Navíc jsem si uvědomil, že jsem nezúkoloval ani tak děti jako spíš tatínky, kteří měli celou noc hlídat oheň :-) Z mé strany vyložená neomalenost koledující si o potíže, říkal jsem si. A možná tak trochu hra s plameny!

Přežil jsem to však já i rodiče... A děti? 

S pomocí vlastnoručně dělaných přírodních uhlů (které jim vznikly namísto již avizovaného popela) zachytily vše, co u ohně s rodiči zažily. Pokud jsem tedy svým žáčkům pobyt doma v karanténě neusnadnil, alespoň jsem jim ho zpestřil - tedy doufám :-) 

Pod příspěvkem naleznete fotogalerii dětských prací, vázajících se k tomuto úkolu. Byly vytvořeny s pomocí materiálů vyrobených bez závislosti na některých odvětvích spotřebního průmyslu. Že by alespoň částečný návrat k přírodě?!? 

Autoři ukázek i samotní aktéři “uhlovýroby”: Anežka Špicarová, Elenka Famfulíková, Sára Podzimková.

A názory rodičů na moji distanční výuku?? Ty se doufám různí :-) TADY je jeden z nich...

Howgh!

“NA PÁR VTEŘIN ...INDIÁNEM”

📅 Zveřejněno: 13. 05. 2020 - 23:24
✒️ Napsal/a: Miloš Šolc

K přiloženému videu z předchozího příspěvku tu máme ještě obrazovou dokumentaci, jejíž součástí je i text básně Elenky Famfulíkové, ilustrace k tomuto textu apod.

Dále svoji tvorbu (resp. její proces i výsledky) prezentují: 
Kryštof Hrádek (fotodokumentace výroby a použití přírodních uhlů + sepsání básně “Karanténa má své klady”), 
Tonda Luňák (báseň “Oheň hoří”
a Olinka Hudecová (tvorba indiánské vesnice z listů šeříku a papíru, báseň “Přišlo jaro”). 

Přibudou i další? :-)

Třeba “NA PÁR VTEŘIN ...LÉKAŘEM, ZAHRADNÍM TRPASLÍKEM nebo DRAKEM?” Fantazii se nekladou meze a z každého z nás občas ňáký ten verš vyleze - nebo ne?!? Budu se těšit...